Kapitola 9
„Co se stalo?“
Llalita přiběhla za ředitelem, který stál na schodech a sledoval práci záchranářů.
„Paní uklízečka našla Charlize ve sprchách. Asi na něčem uklouzla.“
„Proboha... Je jí něco?“
„To se uvidí. Říkala, že necítí nohy, tak možná něco s páteří.“
Llalita zbleda, až zezelenala. Je možné, že by to byla její vina? Možná Charlize uklouzla na něčem, co měla Llalita uklidit.
„Nebojte se o svou kamarádku, slečno Sayerová. Vyšetříme, co se stalo, a viníky řádně potrestáme.“
„Výborně, to jsem ráda,“ vypadlo z Llality, když couvala od ředitele.
Carlos stál u sanitky, v obličeji se mu odrážel šok. Pomalu se otočil na Llalitu.
„Ona... říkala, že nemůže pohnout nohama. Proboha, Llalito,“ rozplakal se, „co když bude Charlize ochrnutá?“
Llalita mu podala kapesník. Carlos se hlasitě vysmrkal. „Carlosi, je mi to hrozně líto!“ zašeptala Llalita roztřeseným hlasem.
Potom se objali. Bylo to pochopitelné, v okamžiku takové tragédie se uchýlili jeden k druhému, aby u sebe navzájem nalezli další sílu jeden od druhého. Nebo navzájem. A plakali z plna hrdla. Když Llalitě došly kapesníky, utřela si nos do rukávu a řekla: „Měli bychom asi jít domů.“
Carlos tiše přikývnul. „Měli. Hodím tě.“
Když nasedli do Carlosova auta, Carlos se opřel čelem o volant. „To je strašné. Nejhorší den v mém životě.“ Povzdechnul si a hlava mu sjela o něco níže. Auto zatroubilo. Carlos i Llalita se strašně lekli. Podívali se na sebe a zasmáli se, ale jen krátce, protože jim do smíchu moc nebylo. Pak Carlos nastartoval.
Když zastavil před Sayerovic domem, Llalita se k vystupování moc neměla.
„Určitě zvládneš dojet domů sám, Carlosi?“ zeptala se starostlivě.
Podíval se na ni. Byla uplakaná a asi měla i nudli u nosu, ale nefungovalo mu vnitřní osvětlení, takže to neviděl určitě. Jenže ve světle pouliční lampy byla krásná. A laskavá. A chytrá. A tak dobře si rozuměli...
Carlos natáhnul ruku a pohladil Llalitu po tváři. Otočila se na něj a slabě se usmála. Asi ještě neviděla muže plakat. Bylo to velmi citlivé. Opřela tvář o jeho dlaň. Byla teplá.
Carlos se naklonil k Llalitě a ta ho v půli cesty potkala. Jejich dechy se setkaly. Jejich pohledy se setkaly. A nakonec se setkaly i jejich rty.