Kapitola 10
Líbat Carlose bylo jako sen. Llalita si nebyla jistá, jestli náhodou nespí. Vždyť to přece není možné. Byli ve škole, učili se, pak se stalo něco hrozného a oba byli zdrcení, tak jak se mohla situace vyvinout tak, aby se začali líbat?
Když kolem projelo nějaké auto, uvědomila si, že se jí to opravdu nezdá. A taky že se jí nedostává vzduchu! V panice se od Carlose odtáhla a zalapala po dechu.
Carlos vypadal vyplašeně: „Proboha promiň, nevím, co to do mě vjelo, nechtěl jsem tě zaskočit...“ Llalita se smutně podívala na své ruce v klíně. On si asi myslí, že se odtáhla kvůli Charlize! Ale tak to není!
„Vůbec se to nehodí, moc se omlouvám.“
Llalita sebrala všechnu svou vnitřní sílu: „Carlosi, oba jsme rozrušení a nešťastní. Myslím... myslím, že bychom na to, co se teď stalo, měli zapomenout. Až bude líp, promluvíme si a... uvidíme.“
Vystoupila z auta, aniž by se na Carlose podívala. Když pak u dveří slyšela, že Carlos odjíždí, opřela se o zeď na verandě a zhluboka se nadechla. Byla plná rozporuplných pocitů. Především tu byla euforická radost z polibku, ke kterému konečně došlo. Ale pak tu byl pocit viny, že líbala muže jiné dívky. No a samozřejmě vina za to, že kvůli její nepořádnosti se Charlize vážně zranila.
Llalita si odemknula, pozdravila maminku a vymluvila se na úkoly, aby se mohla zavřít ve svém pokoji. Tam potom přemítala, co s nastálou situací bude dělat. Opravdu ji má Carlos rád? Nebo to bylo jen stresem? Třeba ji vůbec nechtěl políbit!
Nad ránem ji najednou vytrhla ze spánku vytrhla myšlenka: Co když ve škole zjistí, že za Charlizino zranění můžu já? Co když mě zažalují? Co když skončím ve vězení? Nejsem schopná se ani vyčůrat ve škole, když je někdo ve vedlejší kabince, tak jak bych mohla chodit na záchod v cele?
K snídani přišla s kruhy pod očima.
„Co se děje, zlatíčko? Špatně spíš?“ zeptala se jí maminka, když ji uviděla.
„Včera ve škole se jedna holka zranila, uklouzla ve sprchách, a přijela pro ni sanitka, tak jsem na to musela pořád myslet,“ odpověděla Llalita. Nebyla to velká lež.
Když pro ni přijela Jenny, Llalitě nebylo moc do hovoru. „Jsi dnes nějaká zamlklá,“ všimla si Jenny, „stalo se něco?“
Po chvilkovém zaváhání Llalita prozradila: „Včera mě Carlos políbil.“
„No konečně! Tak dlouho už kolem sebe obcházíte... Bylo na čase.“
„Jenny, ty to nechápeš. Carlos přece chodí s Charlize!“
„No a? Tak se s ní rozejde. Však ona si najde někoho jiného.“
„Tak to těžko, když je teď v takovém stavu.“
„V jakém stavu? Ona je těhotná???“
Llalita se zarazila. Jenny vlastně o Charlizině zranění nemohla vědět! Stalo se to až večer, když ve škole už skoro nikdo nebyl!
„Jenny, Charlize měla včera nehodu a je v nemocnici. Možná je ochrnutá!“
Jenny prudce zabrzdila u krajnice.
„Cože? Ochrnutá? Ale to je strašné! Co se stalo?“
„Včera večer, když jsme odcházeli z knihovny, ji odvážela sanitka. Snad prý uklouzla ve sprchách.“
„A co Carlos? Už chápu, tys ho utěšovala a pak jste se líbali. No jo.“
Llalita nevěděla, co odpovědět, tak byly zbytek cesty zticha. Myslela si, že ji Jenny odsuzuje za to, že se líbala se zadaným klukem. Ale Jenny nic nahlas neřekla.
Ve škole jako by Llalita ani nebyla. Paní Hendersonová jí musela třikrát opakovat otázku a ani potom nebyla Llalita schopná odpovědět. Na dějepis si vzala učebnici biologie a v chemii ji Jenny radši nechala jen tak sedět - ještě by se něčím poleptala.
Carlos ve škole nebyl. Llalita jen hádala, že je u Charlize v nemocnici. Možná jí řekl, že se líbal s tou novou roztleskávačkou, kterou nemá ráda. A možná se Charlize zhroutila. Možná jí tak Llalita způsobila další zranění.
Před poslední hodinou už to Llalita nevydržela a zavolala Carlosovi.
„Carlosi, tady je Llalita. Neviděla jsem tě ve škole, je všechno v pořádku?“
„Ahoj, byl jsem za Charlize v nemocnici, vlastně celé dopoledne. Doktoři říkají, že je to s ní vážné. A ona by ráda, aby ses za ní zastavila.“
V Llalitě by se krve nedořezal. Co jí může Charlize chtít?