Kapitola 11
Llalita stála před nemocnicí a sbírala odvahu vejít dovnitř. Obávala se toho, že si na ní Charlize vyleje zlost. Ale zároveň věděla, že zajít za ní na návštěvu je to nejmenší, co pro Charlize může udělat.
Na recepci se zeptala, na kterém pokoji Charlize leží. Před pokojem narazila na Carlose. Seděl v křesle, hlavu měl v dlaních a ramena se mu třásla. Llalita k němu přistoupila a položila mu ruku na rameno.
„Jak jí je?“
Carlos vzhlédnul. „Llalito! Co ty tu děláš?“
„Vždyť... sám jsi mi říkal, že se mnou chce Charlize mluvit!“
„No ano, vlastně. Je jí dobře, na ten stav.“
Llalita pokývla a vstoupila do pokoje.
Charlize ležela na posteli a byla připojená na různé přístroje. Jeden z nich dělal PING a druhý syčel, jak jí pomáhal dýchat. Byla trochu rozcuchaná a dost bledá. Její světlé vlasy skoro splývaly s nemocničním polštářem. Měla zavřené oči, ale když Llalita vstoupila, otevřela je.
„Sayerová. Vítej.“
„Charlize, je mi to hrozně líto...“
„To je dobré, tvoje vina to přece není.“
Llalitu polil studený pot. To myslela vážně? Že by se přece jen nezranila kvůli Llalitě? Nebo ji chtěla týrat a myslela to sarkasticky?
„Tak... co se ti stalo?“
„Já nevím. Pamatuju si, že jsem říkala roztleskávačkám, že se přihlásíme na soutěž, pak jsem šla do šatny a pak mě vezli v sanitce. Nic mezi tím nevím.“
„A jak se cítíš?“ zeptala se Llalita. Doufala, že ta úleva v jejím hlase nebyla moc slyšet.
„Nic moc. Asi nebudu už nikdy chodit.“ Řekla to tak klidně a smířeně, že Llalitě vhrkly slzy do očí.
„Ale prosimtě, nebreč mi tu, Sayerová. Vezmi si kapesník a poslouchej.“
Lalila přijala nabízený kapesník, utřela si oči a nos a posadila se na židli vedle Charliziny postele.
„Takže,“ začala Charlize, „mám pro tebe úkol. Potřebuju, abys vedla roztleskávačky.“
„Cože? Já? Nováček?“
„Ano, ty, nováček. Ty jediná jsi dost silná osobnost. Ty jediná jsi byla schopná se mi postavit, i když jsi nebyla v právu. Ostatní se mě bojí.“
„Charlize, je to pro mě velká pocta, ale já nevím, jestli to zvládnu.“
„Nebuď hloupá. Nikdo po tobě nechce, abys něco vymýšlela. V podstatě jen budeš holkám tlumočit, co ti řeknu, a pak mi budeš nosit videa z tréninků. O všem budu pořád rozhodovat já.“
Llalita cítila, jak v ní narůstá vztek. Takže ona má Charlize jen dělat poskoka?
„Takže já ti mám jenom dělat poskoka?!“
„No, ano, tak něco. Ale potřebuju i tvoje oči a postřeh, abys mi řekla, jak to na tréninku vypadá a jakou mají holky náladu. Uděláš to pro mě? Budeš tak hodná?“
Llalita chvíli mlčky přemýšlela. Na jedné straně se urazila, že ji Charlize chtěla využít jen jako poslíčka, který by jí nosil videa z tréninků. Na druhé straně ji potěšilo, že Charlize zajímal i její názor.
Přesto nechápala jednu věc. „A nemohl by ti ta videa nosit Carlos?“
Charlize odvrátila pohled.
„Carlos se se mnou rozešel.“