Kapitola 12
„Carlos se s tebou rozešel? Co to je za nesmysl?“
Teď měla slzy v očích Charlize.
„Byl tu se mnou celé dopoledne, ale pak, když doktor řekl, že je malá naděje, že bych ještě někdy chodila, mi oznámil, že tu situaci nezvládá a ať se nezlobím, ale chce se rozejít.“
„Chce se rozejít, protože to nezvládá? Nic jiného v tom není?“
„A co jiného by v tom mělo být, Sayerová? Ty snad něco víš?“
„Ne, ne,“ překotně vyhrkla Llalita. Málem prozradila, že se s Carlosem líbali!
Rozloučila se s Charlize a vyšla na chodbu. Byla vyčerpaná. Asi by měla být ráda, že je Carlos volný, ale copak by si mohla vážit člověka, který opustil svou partnerku ve chvíli, kdy ho nejvíc potřebovala?
V zoufalství upadla do křesla. Z očí jí tekly slzy. Měla pocit viny, že způsobila Charlizino neštěstí, ale taky vztek na toho sobeckého parchanta Carlose. Hvězda školy se asi nechtěla zahazovat s někým, kdo už teď nebyl dokonalý. Ubohá Charlize! Ale ona to tak nenechá. Jak si někdy mohla myslet na Carlose? Dobře, že se mezi nimi nic nestalo... snad kromě té pusy. A ani ta za moc nestála. Tak proč je teď tak nešťastná:
Poslední kapesník padl za oběť Llalitiným emocím a dnes měla zrovna krátké rukávy. Zvedla se tedy a přes stěnu slz se dopotácela na nemocniční záchod. Ze zásobníku na papírové ručníky si vytahala asi 10 a otřela si celý obličej. Když si s tím posledním stoupla před zrcadlo a začala si upravovat make-up, spatřila u zdi vlevo muže. Byl to Carlos! Ale co dělá... Panebože, to je pánský záchod!