Susan
Holčina z anglicky mluvící země (Susan; radši spíš Britka než Američanka) je na návštěvě u kamarádky (Kara) v Japonsku.
Když studovaly, byly několik let spolubydlící; Kara odpověděla na inzerát na japanistice, že hledají učitele angličtiny, a jelikož japonštinu studovala a angličtinu včetně pedagogického minima měla taky za sebou, odjela do Japonska učit angličtinu v jazykovce (zřejmě aniž formálně dokončila studium, příp. dokončila studium dřív neř Susan). Se Susan zůstaly v kontaktu, byly nejlepší kamarádky, tak se to očekávalo. Susan taky dostudovala (buď natahovala studium, nebo si přibrala další obor a trvalo jí to dýl; mimochodem ona japonštinu nestudovala, jen to pedagogické minimum, další obory mě teď zrovna nenapadají). Kara ji pozve, aby za odměnu na pár týdnů (třeba i měsíců) za ní přijela, než si najde práci, aby se podívala za humna. Může bydlet u ní, Kara má sice maličký byt, ale vedle postele i rozkládací pohovku, takže se obě vejdou. Kara zmíní i svého potenciálního přítele, ale jen vágně: že je to fešák a má taky rád vážnou hudbu, jako ona.
Susan přijede, nastěhuje se ke Kaře na pohovku a užívá si nezvyklou kulturu. Kara ji vezme po městě (šmarjá, jakém? mapa?), na suši, na nákupy, do práce na dopolední/odpolední hodiny, večer do kina, obě si to užívají. Po týdnu se ovšem Kara Susan přizná, že kromě vyučování v jazykovce taky po večerech dělá hostesku v klubu. Nebyla by jí to vůbec říkala, ale předpokládala, že kdyby ji Susan viděla, jak se večer převléká do "malých černých" a dělá si výraznější líčení, asi by se ptala, kam jde, a asi by si nenechala nakukat, že má večerní vyučování, kam se chodí v koktejlkách. Susan je v šoku; její kamarádka je prostitutka? /o\ Kara se jí snaží vysvětlit, že na ni nikdo nesahá a že je celou dobu kompletně oblečená (v tom, v čem přišla), a že jestli se to Susan nezdá, může jít někdy s ní, aby viděla, co ta práce obnáší. Jak ktomu přišla? Prý jedna z mladých kolegyň v jazykovce ji doporučila, protože jí bylo jasné, že o někoho s Kařiným vzhledem (bloncka severoevropského typu) bude (možná doslova) rvačka. Kara se nechala přemluvit, šla s kolegyní do klubu obhlídnout situaci a nakonec se rozhodla to zkusit. Během prvních pár večerů zjistila, že 1. je za to spooousta peněz, 2. nikdo na ni sahat nebude, když sama nebude chtít, 3. někteří klienti se vrací speciálně kvůli ní. Tak u toho zůstala, jen to pochopitelně nikde nerozhlašovala. Susan, stále nevěřícně, si o tom vygůglí, co může, na redditu si přečte všechny možné diskuze (tři dny nevyjde z Kařina bytu), a když zjistí, že Kara má stejné zkušenosti, jako mnoho dalších uživatelek, vezme tuto skutečnost na milost a nakonec souhlasí, že by příležitostně s Karou do téhle druhé práce šla na čumendu, když Kara jinak nedá. Ale běda jí, BĚDA JÍ, jestli Susan skončí u obchodníků s bílým masem.
Za pár dní, když má Kara odpoledne a večer volno, spolu holky chodí po obchodech. Kaře zazvoní telefon, ona do něho chvíli mluví japonsky a pak Susan oznámí, že plánovaný večerní film budou muset odložit. Někdo si ji totiž žádá v klubu, konkrétně ji jménem, a i když manažer ví, že dnes má Kara volno, mohla by prosím kvůli tomuto zákazníkovi přijít? Kara s tím po úvaze souhlasí, ale jen kvůli tomu jednomu zákazníkovi a na max hodinku. Pak se domlouvají se Susan, jak to teda udělají. Buďto by se vrátily domů, Kara by se převlíkla, Susan by se koukala na televizi a až by Kara byla hotová v klubu, vyrazily by z bytu na film, nebo by si teď zašly na jídlo, pak by akorát na čas dorazily společně do klubu, kde by Susan aspoň viděla, co Kara dělá, a za hodinku by mohly pokračovat v původně plánovaném programu. Jelikož si Kara shodou okolností koupila nové šaty, ušetřily by si cestu domů. Takže Susan nakonec souhlasí s druhou variantou, ale neodpustí si pár otázek; například jestli Kara nebere nějaké drogy, které by si musela odpracovat. Kara to vyvrátí a tvrdí, že se v klubu cítí abolutně bezpečně - během prvního večera viděla incident, kdy se jeden ze zákazníků chtěl sápat po kolegyni, a než na ni vůbec sáhnul, manažer, který ho s nedůvěrou sledoval, ho doslova vyhodil ven na ulici (což byl docela výkon, vzhledem k tomu, že vstup do klubu je po schodech dolů pod úrovní ulice... jakože ho musel vyhodit po schodech nahoru), čímž na ní zanechal velmi pozitivní dojem.
Přijdou do klubu, je tam v podstatě prázdno, ještě je dost brzo. Susan jde za Karou přes sál s tanečním parketem nahoru po schodech na ochoz do šatny; cestou Kara nakoukne do kanceláře, kde na pohovce pod oknem sedí manažer a probírá se nějakýma papírama na stolku, vysvětlí mu "situaci Susan" a požádá ho, jestli může Susan na chvíli posadit někam do temného rohu a dát jí něco nealkoholického k pití, zatímco se Kara bude věnovat zákazníkovi. Manažer mrkne na Susan, která stojí jako trubka se třema nákupníma taškama před dveřma, kývne a tím je to vyřízeno; v klubu je prázdno, ať si u giglavého stolku vedle záchodků klidně sedí ta holka v riflích a sportovním saku (docela slušný ohoz, ne?), než přijde hlavní večerní vlna zákazníků, bude dávno pryč. Kara se v šatně převleče do nových šatiček, tašky s nákupem si tam odloží, Susan si ovšem nechá svůj pohotovostní batůžek - ten nedá z ruky, má tam pas, flašku s vodou, krém na ruce, zavírací nůž a pár dalších drobností (ráda s sebou nosí assortment věcí, které se náhodně můžou hodit)- a jdou si sednout.
To už přichází očekávaný zákazník, je to starší pán, upravený, na první pohled příjemný, bouncer se mu u dveří uctivě ukloní, manažer mu běží v ústrety a vede ho na místo, Kara ho s úsměvem vítá. Sednou si spolu do boxu dole u tanečního parketu, tak, že na sebe Kara se Susan vidí. Susan je u stolku v temném rohu o dvě patra výš prakticky neviditelná; hraje si s mobilem, pije vodu a vůbec dělá, že tam není. Pozornému pozorovateli by však neuniklo občasné zavrzání stolku, který má jednu nohu kratší. Susan po očku sleduje Karu, která si v boxu s chlapem povídá, a všechno vypadá přijatelně, až na to, že se Susan nemůže zbavit neurčitého pocitu, že jí tam něco neštymuje.
Za chvíli se Susan zvedne, s povzdechem podloží kratší nohu nejdřív jedním, pak dvěma poskládanými ubrousky, a když už stojí, jde s batůžkem na záchod. Trochu zápasí s dveřma, které jsou umístěné vedle kanceláře, pak nemůže na toaletách najít vypínač, aby si rozsvítila, prostě cesta za vykonáním potřeby je od pro ni dobrodružná. Když si konečně umývá ruce (a mentálně se plácá do čela, jaký zas to byl trapas), zaslechne ze sálu zaječení a dvě rány. Zarazí ji to, zůstane na sebe hledět do zrcadla, instinkt jí velí schovat se, ale přece tam nenechá Karu. Dveře jdou těžko otevřít, proto s nima taky předtím tak zápasila, takže když zhasne, místo, aby ze záchoda vyrazila plnou rychlostí, nejdřív dveře chtě nechtě jen pootevře - a škvírou zahlédne, jak dole nějací chlapi s pistolema táhnou bránící se Karu za tím už ne tak sympatickým pánem ven z klubu.
(Naštěstí už si nestihne všimnout, než se jí dveře zavřou před nosem, že vedle tanečního parketu leží mrtvý bouncer, to by ji asi odrovnalo.) (Důležité je, že jelikož na záchodě už nesvítí světlo, únoscům v sále ji nemůže prozradit záblesk z otevřených dveří z temného kouta.)
Když se jí celé vyděšené konečně podaří probojovat ze záchodových dveří ven (fakt těžko se otevírají), chňapne ji ze stínů ruka. Na jejím druhém konci je, naštěstí pro ni, manažer; tím si Susan je jistá i takhle vyděšená a potmě, ač ho vlastně viděla jen jednou a přes celou místnost - není totiž běžně vidět moc chlapů v obleku, s uhlazeným culíkem a páskou přes jedno oko. X) Ruka ji drží zamáčknutou v rohu mezi dveřma na záchod a dveřma do kanceláře a manažer jí druhou naznačuje, aby zůstala schovaná. Sám zatím vykukuje za roh, jestli už jsou všichni únosci pryč. Jak se ovšem ukáže, ještě tam nějací zůstali a zrovna míří. Dva se vynoří zpoza rohu, dostanou giglavým stolkem po hlavě, jenže to upozorní další zlouny a manažerovi se Susan tak nezbývá než utéct.
Manažer drapne Susan za ruku, protáhne ji dveřma do kanceláře, tam se jí snaží něco ríct, ale Susan se se slzama v očích zmůže jen na "I'm sorry, I don't understand you!" Manažer teda otevře okno a vyleze z něho na požární schodiště (takové to kovové vně budovy), a mává na ni dovnitř, ať jde za ním. Susan se protáhne taky oknem na schodiště, ale dole pod ním stojí taky nějací chlapi, tím pádem musí nahoru. Manažer vleče Susan za ruku nahoru na střechu, chlapi dupou po schodech za nima, pak musí naši hrdinové přeskočit na vedlejší střechu (dobře, přeskočit spíš asi ne, radši jim tam dáme nějakou vratkou, ale použitelnou lávku, kterou za sebou můžou zlikvidovat) a další a další, až konečně najde manažer dveře, které vedou ze střechy dovnitř domu. Ovšem jsou zamčené! Začne se poplácávat po kapsách, jako kdyby něco hledal, načež Susan shodí ze zad svůj batoh a z přední kapsy vytáhne hrst náhodných pinetek. Manažer pochvalně přikývne, zaklekne a odemkne ty dveře, kterýma teď můžou vběhnout ze střechy dovnitř.
Celé to je beze slov - jednak chudák vyplašená Susan má co dělat, aby to udýchala, a manažer nevypadá, že by se zrovna teď chtěl vybavovat, a druhak se ukáže, že Susan neumí vůbec japonsky a manažer moc anglicky. Teda jo, pár běžných frází, které Susan naučila Kara, a ne moc dobrá středoškolská angličtina u manažera. Vlastně ještě kanceláři manažer něco říká, ale Susan se slzami v očích odvětí: "I'm sorry, I don't understand!", tak on aspoň: "Window! Run!", než proskočí tím oknem.
Vevnitř v budově se na moment zastaví. Nějakým způsobem jí manažer vysvětlí, že Karu unesla jakuza. On si ji totiž oblíbil jeden mladej jakuzák, vlastně bývalý jakuzák, shodou okolností jeho známý, který mu párkrát přišel do klubu a zejména když tam byla Kara. O mladého bývalého jakuzáka mají zájem v jiné jakuzí rodině, ale on nechce ani slyšet, a tak si myslí, že by se k němu přes Karu mohli dostat. "Přidej se k nám a nic se jí nestane." Jak to manažer ví? No on býval taky jakuzák, ale pak něco proved a vyhnali ho a teď pracuje tady. Susan si uvědomuje, že Kara mluvila o nějakém potenciálním love interestu, ovšem o jeho spojitosti s místní mafií se rozhodně nezmínila.
Manažer rozhodne, že rozhodně musí za přítelem jakuzákem a dohodnout se s ním, co dál. On a Susan jsou, jako jediní přeživší svědkové únosu, v nebezpečí, protože ti zlí jakuzáci po nich půjdou. Zavolá teda kamarádovi jakuzákovi, který už ví, že Kara je unesená a jaké si únosci dávají podmínky, a domluví se s ním, že se sejdou. Teď se musí na to místo se Susan dostat přes půl města, v noci, ve tmě, a hlavně nenápadně.
Takže vyběhnou z budovy na ulici, on ji zase vleče za sebou (štěstí, že má Susan za prvé celkem pohodlné gatě, za druhé celkem pohodlné boty, za třetí celkem teplé sako - noc je chladná), prosmykují se davem, který proudí noční čtvrtí, schovávají se za rohy a u hloučků postávajících před bary.
Manažer pozorně sleduje okolí (Susan dumá, jak velkou důvěru v jeho schopnosti má vkládat, co se týče trojrozměrného vidění jedním okem). V několika případech je však jakuzáci odhalí a manažer je musí pobít. Odkud vždycky vytáhne baseballovou pálku, Susan netuší :D Ovšem Susan jich taky pár odrazí, na škole chodila do sebeobrany.
Sejdou se s hodným jakuzákem. Susan si všimne, že její manažer utržil při jedné roztržce škrábanec kudlou a musí ho obvázat :)X a pak už nevím.
Hodný jakuzák rozhodně chce zachraňovat Karu. Susan by oba hoši rádi někam zašili, jenže kam? Jednak má taky strach o Karu a jednak ani nemá klíč od Kařina bytu. A pak taky je problém jí něco vysvětlit kvůli jazykové bariéře. A taky kulturní bariéře, přece jen se s jakuzáckou kulturou dosud nesetkala.