Kapitola 8
V následujících dvou měsících se Llalita Carlosovi vyhýbala, jak to jen šlo. Ale vzhledem k tomu, že se viděli skoro na všech předmětech a ještě při doučování po škole, tak to moc nešlo. A pomalu si začala uvědomovat, že se do Carlose asi zamilovala.
Naproti tomu Charlize... ta nebyla zas tak strašná, jak se jí zdálo na začátku. Byla přísná, velmi ambiciózní, ode všech vyžadovala maximální výkon, ale také sama do všeho šla naplno. Proto také byla kapitánkou. A Llalita si všimla, že se k ní vlastně chová úplně stejně jako ke všem ostatním roztleskávačkám. Přesto si nemohla pomoci a ona sama Charlize neměla ráda. Že by snad proto, že chodila s jejím Carlosem?
Po tréninku si Charlize svolala všechny roztleskávačky k sobě.
„Holky, asi jste slyšely, že se koncem školního roku bude konat mistrovství v roztleskávání. Máme ještě tři měsíce, abychom vymyslely choreografii a celé to nacvičily. Tak jsem si říkala, že nás přihlásím. Co vy na to?“
Odpovědí jí byl všeobecný souhlasný jásot.
„Tak fajn,“ usmála se Charlize, „počítejte s tím, že si pak přidáme nějaké tréninky navíc, abychom to pořádně nacvičily. A teď do šaten! Sayerová, dnes máš na starost ručníky a sprchy.“
Už zase, Llalita si málem odplivla. Tyhle povinnosti nesnášela. Navíc dnes spěchala na doučování za Carlosem.
Chvíli otálela v šatně, ale pak se jednoduše sbalila a odešla, ručníky neručníky. Cítila se trochu provinile, ale výčitky svědomí potlačila. V knihovně na ni totiž čekal Carlos a to vždycky znamenalo, že zapomněla na všechno nepříjemné.
A taky že ano. Jen Carlose uviděla, srdce jí poskočilo radostí.
„Ahoj, Carlosi. Nečekáš na mě dlouho?“
„Llal, ne, teď jsem přišel. Pustíme se do algebry?“
Pustili se tedy do algebry. Čas ubíhal a příklady se počítaly, venku se setmělo, až je nakonec musela knihovnice poslat domů. Sbalili si tedy věci a vyšli ze školy.
Před vchodem stála sanitka a právě do ní nakládali nosítka s... To byla Charlize!