Žhavá scéna
***********Žhavá scéna (cvičně)
Jennifer náhle zjistila, že už neklopýtá přes kluzké a zákeřné kořeny stromů. Byli na nějaké cestě. Jak se může Nathan v takové tmě orientovat? Kdyby ji nedržel pevně za ruku, dávno by skončila v nějaké roklině. Najednou se Nathan zastavil, což Jen nečekala, takže narazila do jeho širokých, mužných zad. "Omlouvám se," řekla tiše. Přes kapky deště, které jí szekly do očí, skoro neviděla. Nat ovšem radostně vydchnul: "Konečně! Tak přece jsme ro našli." Znovu se eozešel a po pár krocích i Jennifer viděla, že na konci cesta před nimi stojí malý srub - zálesácká chata. Nathan zašmátral nad okenicí, dokud nenahmatal klíč, a tím pak otevřel vchodové dveře. Oba vstoupili dovnitř, kde nepršelo. "Tak tafy bydlíš?" zeptalase Jen. Nat se ušklíbnul: "Radši si svlékněte ty mokré šaty, ať si neuženete zápal plic. Já zatím postavím na čsaj."
"Vy tady chcete zůstat? Co ldyž nás najdou?" "Ve tmě nás tady nenajdou, i ldyby jeli autem po silnici. Navíc v takovém počasí se nikomu nebude chtít bloudit po lese. a především nejspíš ještě ani nezjistili, že jsme v klášteře byli." Měl pravdu, nikdo je přece v klášteře neviděl, takže ve srubu byli před mafiány signora Giovanniho v bezpečí. Pak si ale Jennifer uvědomila, že jí hrozí nebezpečí mnohem horší: stráví noc v chatě sama s mužem. Nebála sr však, že by si Nathan k ní něco dovolil; bála se svých emocí. Po posledních idálostech bylo jrjí přesvědčení, že by se měla stát jeptiškou, značně nalomeno. A byla to všechno Nathanova chyba - proč jen musel být tak mužný, pohledný a laskavý? proč jen byla jeho minulost tak tajemná a lákavá? "Tady je košile." Jennifer sebou trhla. Vůbec nezaznamenala, že Nat vystoupal po žebříku do patra a přinesl nějaké suché oblečení. Natáhla ruku po košili. Jejich prsty se mimoděk dotkly a Jen pocítila, jak se jí kolem podbřišku rozlévá teplo. Uvědomila si také, že zbytek těla je velmi chladný. Ale to už Nathan skládal dřevo do krbu: "Můžete se převléknout nahoře." Za několik okamžiků se tedy nahoře na žebříku objevily Jennifeřiny nohy, které do půli stehen zakrývala žlutá flanelová košile s černou kostkou. Dole bylo o poznání tepleji, ale možná se to Jennifer jen zdálo, když si svlékla promáčené šaty. V rkbu plápolal oheň a Nathan se v něm šťoural zohnutým a poněkud rezavým pohrabáčwm. Měl na sobě jen kalhoty. V rudém světle od ogně se leskla jeho perfektně vytvarovaná hruď. S každým pohybem ruky mu na paži zahrály svaly. Pohlédl na ni. Jen se podlomily nohy a nebýt toho, že se držela žebříkz, byla by spadla. Nat upustil pohrabáč a vyskočil, ab y přiběhl Jen na pomoc. Když však viděl, že to bylo jen zaškobrtnutí, zarazil se. Byla tak krásná, že mu to málem vyrazilo dech. Její dlouhé bílé nohy se pod košilí vyjímaly jako klenoty. A pomyšlení na to, že kromě právě té flanelvé košile (ve které on sám předevčírem spravoval střechu) na sobě vůbec nic nemá ho skoro až bolelo. "Sluší vám to," řekl tak nějak automaticky, protože to se přeci ženám říká, když se převléknou, ne? Ale hned se opravil: "Totiž chxi říci, že tu bohužel nemám jiné oblečeni než tule košili a kalhoty, a že vám to sluši i v tak chudék oděvu."